Jak se s naším pobytem pohybujeme dál a dál, vystává jedna otázka, na kterou je třeba najít odpověď. Konstantě mě trápila a pokoušela poslední dva dny a nebýt dostatku vůle, trápila by mě ještě dneska. Otázkou je… dramatická pauza..
Jak má člověk jít spát na ostrově, kterej nikdy nespí?!
Ale vážně, tohle je velkej problém. Jenom pro srovnání – zatímco Češi se s oblibou sejdou ve své oblíbené putyce třeba ve 20:00 a paří třeba do dvou, tří, čtyř, silnější lidi do rána. Tady se sejdou všichni o půlnoci a jedou až do šesti, sedmi, ti silnější v kuse až do další půlnoci. :D Tohle se lehce konfrontuje s nutností vstávát v pracovní dny do práce a 8 hodin pomáhat nově příchozím s jejich více či méně těžkou bagáží. Včera jsem asi na pět vteřin usnul na recepci, když jsem vyplňoval kartičky pro nově příchozí lidi, achjo. :D Navíc, moji dva čeští spolubydlící obvykle pracujou od čtyř od odpoledne, takže se jim mnohem jednodušejc vyspává, když přijdou domů ve čtyři ráno. Achjo! :D ale blíží se víkend, volno, plus v pátek dělám od čtyř, takže to vidím na čtvrtek večer v Amnesii na Creamu, s podporou Above & Beyond, Sandera van Doorna a Johna O’Callghana – big night!
Nějaký příhody? Nevím jestli už jsem o tom mluvil, ale jsem upřímně fascinovanej černochama, kteří na pláži prodávají brejle a různý rádoby značkový cetky, např. 100% Genuine Louis Vuitton kabelky za pět éček. To by nebylo nic neobvyklýho, ovšem na Ibize opět zašli dál a posunuli hranice plážového prodeje o úroveň vejš. Nastíním situaci:
Jdu si takhle po pláži, sluníčko, ručník v ruce, veliká pohoda, zrovna procházím okolo plážovýho klubu Sands. Zastavím mi černoch:
Č: Heymaan, wazzap? Want some cool glasses?
Já: No, not at all, thanks. Got my own genuine Ray Ban’s. Thanks anyway.
Č: Cool man, no problemo. Want some bag?
Já: No, no.
Č: Some hat? (ano, prodával superstylový pletený klobouky, sortiment skoro jak Penny)
Já: Nope…
Č: Some marijuana?
Já, trochu šokovanej: No, thanks…
Č: Hashis?
Já, ještě lehounce víc šokovanej: No, definitely not…
Č: Some metamphetamines?
Já, odcházejíc: No, thanks man. Seeya…
A ne, není to nic výjimečnýho, stalo se mi to už víckrát. Sortiment se ještě rozhodl tuším o heroin… brý, ne? :D
Jinak, práce je fajn, nejvíc na tom miluju, jak potkám každýho, kdo přijde do hotelu, takže se hned u vstupu seznámím se každym hostem. :) Tenhle týden jsem dělal hlavně osmičky, a ačkoliv 8 hodin na nohou (nebo na sluníčku, oběšenej kuframa) je trochu záhul, dá se to zvládnout naprosto v pohodě. Akorát, jak se neustále dělá teplejc a teplejc, tak musím každej den prát, protože tu košili prostě propotím, zvlášť když přijede plnej autobus. Ale zas, ten pocit, když člověk, po osmi hodinách v práci prostě jde a skočí do moře, to je neuvěřitelná paráda.
Pomalu se opaluju, alergie se neprojevuje, takže v tomhle pohledu je všechno taky super. Nemužu si stěžovat, a ani nechci, je to tu fakt super. :))
Již zmiňovaná party v sobotu dopadla fajn. Povedlo se nám před vstupem do Space dostat se do nálady za 6,90 Euro, což je na místní poměry něco jako 60 korun. Sehnali jsme v místním liquor storu jenom trochu hnusný výprodejový vína (né krabicák!), jeden za 4 a jeden za 3 Euro, no nekup to! Party ve Spacu potom nebyla špatná, ale Fedde moc nepřekvapil, tak jsme se přesunuli ven a zbytek noci jsme strávili na Hippiey party, kde jsme uzmuli za dvě euro a Ondrovo dvacetikorunu (měli pokladničku, tak byli rádi že to cinklo a neřešili co to bylo :D) dvě velký lahve celkem dobrýho piva a potom jakési pálenky, o které Ondra tvrdil, že to je ořechovice, což bylo pekelně ošklivý pití. Celou noc jsme pak zakončili pozorováním východu slunce, což bylo přímo skvělou tečkou za dobrou hartypárd nocí, na které bylo nejlepší to, že nás vyšla pro tři osoby na deset Euro a dvacet korun. Party like a Czech!
Zítra jdeme na Cream, takže uvidíme! Jo, a koupil jsem si u černocha brýle. :D Prý že za ně chce 15 Euro… dostal 5, ač smlouval stylem: 15,12,10,7 a níž nejdu… jó, musí se na ně tvrdě!
Takže zatím ciao, zas se ozvu! :))
