Jo, občas se to prostě stane. :) Abych citoval jednu známou kočku požírající lasagne: „Nesnáším pondělky.“ Takový pondělí, to je věc tuze zrádná. Může člověku dávat zabrat už od rána stejně tak jako může udeřit kdykoliv během dne. To dnešní pondělí začlo skoro jako sobota – krásný počasí, ucházející vstávání, dobře zvládnutý testík z fyziky a fajn tenisová hra s kamarády odpoledne. Ten zlom, zásah nelibosti vyšší moci, „ponděloútok“, „sakrasmůla“ přišel až cestou domů. Řekli jsme si totiž se sestrou, že se zastavíme v Olympii na jídlo, neboď doma bylo vyjezeno. Zajedu ke KFC u Olympie, kde je na parkovišti všude plno, až na jedno místo blízko k hlavní silnici. Jelikož jsem tohle místo přejel, řadím zpátečku a couvám. Kousek popojedu a potom přemýšlím, jestli fakt zvolit ono místo, nebo přeject na jiné. Když jsem se následně rozhodl, že tedy dojedu a zaparkuju tam, začnu couvat a najednou RUP! Z čista jasna se za mnou objevuje velký SUV, bohužel teď už nevím jaký značky (asi Toyota?), o kterou se můj Golfík tupou ráno zabrzdil. Zadní auto to neschytalo (náraz pohltila taková ta trubková-kovo konstrukce na předku auta určená pro přežití v divočině), což se o Golfu tak moc říct nedá: zadní nárazník je lehce pomuchlanej, stejně jako víko kufru. :\ Je to pech, achjo.

Není to nic moc velkýho…

Uznejte, tohle naštve. Je ale zvláštní, jak se nasrání eskaluje v momentě, kdy se ponděloviny začnou řetězit. Třeba když jsem tedy následně fakt teda jako zaparkoval, vejdu do KFC a zjistím, že stravenky, které mám, vlastně vůbec nejsou stravenky, leč nějaký dementní poukazy na zábavu, za který si člověk může koupit zábavy habaděj, ale může třeba umřít hlady. Takže je bomba, že můžu jít do welness na masáž, ale Twistra jsem si dát nemohl. Mrzutost pak rostla přímo exponencionálně. :)

No, změňme téma. Letos se mi poštěstilo, a podle všeho (s pravděpodobností přibližující se 100%) strávím letošní prázdniny na Ibize. Byl to takovej muj sen, dlouho jsem si plánoval, že až mi bude 18, vyrazím na Ibizu, na poznávačku po klubech. Nakonec to ale dopadlo trochu jinak… Povedlo se mi přes agenturu sehnat práci v hotelu v hlavním městě. Tři a půl měsíce na Ibize, práce, pláže, kluby a slunce (na který mam alergii). :D Jsem na to dost zvědavý. Určitě budu psát sem na blog všechny zážitky a postřehy z Ibizy, takže, stay tuned! 16. června začínáme! :))

A abych tradičně zakončil se songem, tady je trocha energického a skvěle udělaného trancu. Spolupráce Bena Golda a Tritonal koneckonců snad ani nemůže dopadnout špatně. :)) Už na TF to byla pecka! A mimochodem, dnes vyšel song The Sky od Mata Zo a Linnéy Schossow, stejně jako Melanshine od Anskeho & Sunset Slave. Oba songy doporučuji! :)